Elektřina z jaderných elektráren

Ložiska uhlí jsou z velké části vytěžena a ani zásoby ropy či zemního plynu nejsou nevyčerpatelné. Jedním z nejdůležitějších zdrojů energie je v současnosti kromě fosilních paliv atomové jádro. I v České republice tvoří elektřina vyprodukována z našich dvou jaderných elektrárnách zhruba třetinu veškeré výroby na našem území.

Princip fungování jaderných elektráren je schematicky velmi podobný jako u jejich uhelných ekvivalentů. Energie získána štěpením jader obohaceného uranu se používá na ohřev vody v primárním okruhu. Toto teplo se prostřednictvím výměníků dostává až k turbíně, kterou otáčí ohřátá vodní pára. Tento pohyb je přenášen do alternátoru, ve kterém vzniká elektrická energie. Podstatnou součástí elektrárny jsou i nápadné chladící věže, které jsou důležité při neustále se opakujícím procesu.
Díky moderním bezpečnostním systémům se minimalizovalo riziko rozsáhlé havárie. Největší slabinou využívání tohoto zdroje energie tak zůstává vyhořelé palivo, které se díky své radioaktivitě musí po velice dlouhou dobu skladovat za dodržování přísných pravidel.

Tip: Velmi žádaným produktem je v dnešní době i plyn. I dodavatelé plynu se snaží nabídnout zákazníkům co nejpřijatelnější ceny tak, aby si právě jeho produkt klient vybral.

V České republice se nacházejí dvě jaderné elektrárny, které obě vlastní energetická společnost ČEZ. Dukovany nacházející se v blízkosti Třebíče byly spuštěny jako první. Jedná se o historicky nejproduktivnější elektrárnu na našem území. V provozu je již déle než čtvrt století a v současnosti se diskutuje o rozsáhlé modernizaci či dokonce ukončení provozu. Mladším z dvojice je Temelín umístěný v blízkosti Týna nad Vltavou. Pyšnit se může největším instalovaným výkonem mezi všemi českými elektrárnami. Uvažuje se navíc o výstavbě dalších dvou reaktorů.

Výroba elektřiny v jaderných elektrárnách má své odpůrce i zastánce. Realitou zůstává, že kdyby byl tento typ výroby u nás zastaven, český energetický průmysl by se dostal do téměř neřešitelných problémů. Státy, které se jaderné energii zásadně brání, začínají již v současnosti pociťovat počátky energetické krize, díky stále se zpřísňujícím normám týkajících se emisí oxidu uhličitého.